přírodní pohřbívání.

Přírodní hřbitovy nabízejí lidem alternativní způsoby pohřbívání a posledního rozloučení. Hlavní myšlenkou je snoubení úcty k přírodě a člověku. Velkou roli tady hraje jak ekologie, tak rehabilitace pohřebních rituálů. Takový hřbitov může být koncipován jako les, louka, nebo květinový záhon. Některé hřbitovy jsou dělané pouze k uložení zpopelněných ostatků, některé k uložení těl. Nenajdeme zde žádné monumentální pomníky, místa uložení jsou často označena jen malou cedulkou. Udržitelnost je zde klíčová. Lidé nenosí na hroby svých blízkých ozdoby a stuhy, které nejsou přirozeně rozložitelné. Svíčky často můžete zapálit na jednom místě k tomu určeném, například na vodní hladině obřadního kamene. Celé místo je pojato jako poklidná krajina posledního odpočinku.

Tyto hřbitovy vybízejí k individuálnímu pojetí rozloučení už jen svým prostředím. Setkáváme se s uvolněnější atmosférou, prostorem pro hraní živé hudbu či povídání si, vše v duchu oslavy života. Moment samotného uložení do země je s malým rituálem mnohdy doprovázen psaním vzkazů na rozložitelné urny. I v případě, že následuje kremace, je na takovém místě možné uspořádat rozloučení s tělem zesnulého. Pohřební služba na požádání zesnulého přiveze a pak jej odveze do krematoria.

Ekologičtější způsob pohřbení je pohřbení do země za předpokladu, že je rakev a oblečení zesnulého z biodegradabilních materiálů. U pohřbívání žehem, uniká do ovzduší mnoho skleníkových plynů a rtuti z amalgámových plomb. Cílem není vše dělat na sto procent ekologicky, ale snažit se o věcech přemýšlet a být alespoň, co to jde, ohleduplný vůči přírodě. Odkaz, který zanecháme dalším generacím, nebude sice napsán na žulovém pomníku, ale bude vidět všude kolem.